• Symbolika

Hlavička dýmky představuje ženský prvek-Zemi, jelikož pochází z Matky Země, po které chodí všechno živé. Hlavičky catlinitových dýmek jsou červené a červená je barvou země. Catlinit má symboliku zhmotnělé krve a masa jejich předků.
Hlavičky vyřezávali indiáni nejčastěji do tvaru písmen L, T a v některých případech mohly nést dýmky figurální podobu (bizon, medvěd, lidské postavy, koně apod.).
Na severních pláních se rozšířil typ dýmky nazývaný mikmak.
Zřídka lze narazit i na dýmku vyrobenou z běžného mastku. Některé z takových dýmek byly "vysázeny" kousky catlinitu. Některé hlavičky mohly být zdobeny obrazci, které vznikly vyřezáním "kanálků", které byly později vylity cínem.

Dřevěná troubel symbolizuje mužský prvek a všechny stromy a dřeviny.
Troubele k dýmkám se vyráběly nejčastěji z jasanového nebo škumpového dřeva. Dírka na kouř vznikla propálením dužiny dřeva rozžhaveným drátem. Troubele mohly mít kulatý, ale i hranatý průřez a byly často bohatě zdobené omotávkami z ursoních ostnů a korálků, orlími pery, rolničkami, kožešinami z hranostajů, vyder nebo dalších zvířat, měděnými a mosaznými dráty, kousky látky, ptačími zobáky, koňskými žíněmi apod. Velmi časté bylo zdobení troubele vyřezáváním.

Je-li troubel dýmky ozdobena orlími pery, představují tyto orlí pera všechny ptáky,
kožešina nebo ozdoba z ursoních ostnů představují zvířata, která na zemi žijí.
Tabák, který se kouří je zástupcem rostlin a bylin,
uhlík, kterým je dýmka zapalována symbolizuje oheň a
sliny kuřáka jsou zástupcem vody.

• Dýmkove vaky

Prakticky všechny dýmky byly uchovávány v dýmkových vacích. Tyto vaky se vyráběly ve velmi starých dobách z kožešin posvátných zvířat, nejčastěji z kožešin vyder, nebo i nenarozených bizoních telátek. V pozdějších dobách se stále více používaly vaky z vydělané jelenice.
Dýmkové vaky byly často zdobené, korálkovými a ostnovými výšivkami a omotávkami, kornoutky, peříčky, rolničkami a jinými způsoby. Vaky byly vystlány nadrcenou šalvějí, tabákem, pelyňkem, směsí kinnickinnick nebo jejich kombinací.

Hlavička dýmky odpočívala ve vaku právě na těchto bylinkách. Troubel mohla být uchovávána také v dýmkovém vaku, současně s hlavičkou, nebo mohla být zvlášť, zamotaná do kousku látky nebo jelenice. Ve vaku na dýmku mohlo být také ještě dusátko, na které byly v mnoha případech připevněny různé jehly na vyčištění hlavičky. Dusátka také mohly být bohatě zdobená.

• Obřad dýmky

Kouření dýmky, ať už při kterékoliv příležitosti, je doprovázeno obřadem dýmky. Ten se liší v závislosti na kmeni, který jej provádí, nebo na okolnostech, za kterých je vykonáván.
Obřad zahajuje většinou nositel (strážce) dýmky, který za vyslovení modliteb vyjme dýmku z dýmkového vaku. U některých kmenů se vyjmutí třikrát naznačí a teprve počtvrté provede. Pak se obřadně spojí hlavička dýmky s troubelí. Potom nacpe obřadník hlavičku dýmky tabákem, přičemž se každá špetka tabáku požehná modlitbou. Někteří obřadníci, zejména ve starých dobách, přidávali ještě na vrchol komínku při zapalování kouřící směsi kousek bizoní koblížky. To mohlo mít praktický i duchovní důvod.

Dýmka je zásadně držena v levé ruce, jelikož levá je blíže k srdci. Po zapálení tabáku je dýmka nabídnuta čtyřem větrům (směrům) Matce Zemi a Velkému Duchu. Při kouření dýmky jsou postupně uvolňovány modlitby, které prostřednictvím kouře stoupají vzhůru, k Velkému Duchu.
Dýmka koluje od jednoho k druhému, vždy však po směru Slunce. U Lakotů každý účastník obřadu při předávání dýmky svému sousedovi po levici řekne mitakuye oyasin (Všichni moji příbuzní, nebo Všichni jsme příbuzní). Pokud se kouří dýmka v týpí, nikdy nepřechází přes vchod, ale vrací se bez kouření přes celý kruh proti směru slunce.

Všechen tabák v dýmce musí být vykouřen, aby byly uvolněny z dýmky všechny modlitby. Až se dostane prázdná dýmka opět až k jejímu strážci, ten rozdělí opět za modliteb troubel a hlavičku. Hlavička je poté strážcem dýmky vyčištěna a uložena do dýmkového vaku. Posvátný je i popel z dýmky, který obřadník zahrabe do země nebo uschová do zvláštního váčku.

• Strážci dýmek

Dýmky byly mezi Původními Američany považovány za velmi posvátné předměty. Zejména, jednalo-li se o dýmky spolkové, kmenové, či dýmky určené k vykonávání obřadů, jako např. Tanec Slunce. Takovéto dýmky byly přechovávány zvláštními osobami, tzv. nositeli nebo strážci dýmek. Jednalo se o velmi čestnou funkci, kterou mohli vykonávat pouze lidé, kteří vynikali ve kmeni svojí statečností, moudrostí, obětavostí, znalostí duchovních záležitostí a tradic kmene, či spolku, všeobecným uznáním i autoritou. Týpí strážců dýmek byla většinou malovaná a v táborech stávala na čestných místech.

Dýmky byly často brány na válečné výpravy, přičemž muž, který měl na výpravě dýmku u sebe byl vždy vedoucím výpravy. Byla-li výprava úspěšná, směl si vůdce výpravy namalovat na válečnou košili či legíny symbol dýmky jakožto potvrzení vedení úspěšné válečné výpravy.
Opatrování dýmky dotyčného člověka velmi zavazovalo, jelikož nesměl lhát, podvádět, ani se chovat jinak nečestně. Nečestné jednání nositele nebo držitele posvátné dýmky tuto dýmku znesvědcuje, což s sebou přináší nevyhnutelné následky.

Většina obřadních dýmek má svoji historii a některé dýmky mají i vlastní jména. Některé dýmky mohou představovat jednotlivé rodiny a dědit se tak z generaci na generaci. Obecně platí pravidlo, že významější událost vyžaduje kouření významnější dýmky. Není ovšem pravda, že pokud je kouřena méně významná dýmky, je i daný slib méně platný. Pouze v případě kouření významnější dýmky nese ten, který slib dal, horší následky při jeho porušení.

http://www.indiani.cz

slevy pro XT3 indiany, bizony a greenhorny

slevy pro XT3 zlaté a stříbrné klubové karty

Po celý měsíc Jelena budou zároveň v prostorech klubu a na tomto webu k dispozici materiály ohledně původu názvů jednotlivých akcí.

Dotazy, vzpomínky, nostalgie?

konec@xt3.cz